Podpora pro pěstouny - rozhovor s pěstouny
26. října 2020 Charita Přelouč

Podpora pro pěstouny - rozhovor s pěstouny

Milí čtenáři, v této době, kdy jsme neustále zahlceni informacemi o nemoci covid-19, si třeba najdete chvíli času přečíst si rozhovory s pěstouny, kteří s námi mají podepsanou dohodu o výkonu pěstounské péče.  V příštím čísle se můžete těšit na závěrečný rozhovor s pěstounkou na přechodnou dobu, která postupně poskytla domov pěti dětem.

Rozhovor s profesionální pěstounkou

  • Proč jste se s manželem rozhodli stát pěstouny?

„Pěstouny jsme se rozhodli stát, protože máme oba s manželem rádi děti. Měli jsme už tři syny, dva z toho byli téměř dospělí, a my jsme se domluvili, že ještě máme dost sil i prostředků, abychom poskytli domov někomu, kdo neměl tolik štěstí jako třeba naše děti. Tato forma pomoci je pro mě rozhodně lepší než anonymní přispívání prostředků na charitativní účely, u nichž nevíme, kam vlastně opravdu přijdou. Navíc i já se dobíjím z radosti, kterou je možné vidět jen ve spokojených dětských očích.“

  • Přemýšlíte nad tím, že až dosáhne zletilosti svěřené dítě, které teď máte v péči, tak si vezmete další? 

„Další dítě si už určitě brát nebudeme. Péče o dítě je náročná činnost a u pěstounského dítěte to platí dvojnásobně. Jsme oba ve věku, kdy už bychom určitě nebyli schopni plnit požadavky pěstounské péče stoprocentně.“

  • Jak hodnotíte životní období, kdy máte v pěstounské péči svěřené dítě?

„Toto období je velice náročné. První roky byly z naší strany plné očekávání, která se ale nenaplňovala. Možná jsme s tím počítali, ale realita je úplně jiná než představy. Role pěstouna je náročnější než role rodiče, stále jsme svazováni pocitem větší zodpovědnosti. Zároveň ale toto náročné období přináší i mnoho pozitiv. Pocit, že náš pěstounský syn dokázal něco, co podle původních předpokladů vůbec neměl zvládnout, je krásný. Sledování jeho pokroků, toho, jak se stává empatickým, samostatným přináší velké zadostiučinění.“

  • Co pro vás je za celé období, kdy jste pěstouny, nejtěžší? 

„Nejtěžší je pocit bezmoci, kdy stále musíme čelit soudním jednáním s biologickým otcem dítěte. Třebaže víme, že je stále reálná možnost, že by dítě mohlo přejít do biologické rodiny, představa toho, že by k tomu mělo dojít, není příjemná. Poměrně náročné je vyrovnávat se s narážkami některých lidí, že pěstouni jednají ze zištných důvodů, nebo vůbec reakcemi na jednání dítěte, které prostě v souvislosti se svou minulostí je stále trošku jiné.“

  • Co byste doporučili lidem, kteří zvažují, že by se chtěli stát pěstouny? 

„Pokud mají dost energie na povinnosti s pěstounskou péčí spojené, na to, že budou neustále kontrolováni, budou se možná dost často vyskytovat u soudu a podobně, pokud jsou toto všechno ochotni podstoupit, ať do pěstounské péče určitě jdou. Radost v dětských očích je krásná věc a okamžik, kdy vám pěstounské dítě řekne mami, tati, mám vás rád, je nezapomenutelná. Je to dřina, ale stojí za to ji podstoupit. Zároveň je třeba si uvědomit, že je to opravdu velký zásah do vlastní rodiny, ovlivní všechny její členy.“

Mgr. Pavlína Křepská, vedoucí  

Mgr. Pavlína Křepská

vedoucí a sociální pracovnice
Tel.: 731 598 913 E-mail: _8IvZ.546krz9956LTCBV-2%65pk87j7%5pJ