Rádi bychom vám popřáli krásné prožití vánočních svátků. Do nového roku si pro všechny z nás přejeme hlavně zdraví a aby byl rok 2021 klidnější v tom smyslu, že nebudeme muset neustále sledovat média, abychom zjistili, jaká nová vládní opatření nás čekají v souvislosti s covidem-19.
Těmito posledními dvěma rozhovory s pěstouny bychom rádi ukončili naši letošní sérii článků o pěstounské péči.
Rozhovor s pěstounkou, která má vnuka v příbuzenské pěstounské péči
- Co vás vedlo k tomu, že jste si vzala vnuka do pěstounské péče?
„Vnuka jsem si vzala do pěstounské péče proto, že si přál žít u mě. Rodiče v té době přestali fungovat a on žil se sestrou u druhé babičky, kde nechtěl zůstat, zejména proto, že v mé blízkosti se pohyboval jeho otec, ke kterému měl pevný vztah.“
- Jak hodnotíte životní období, kdy vychováváte svého vnuka?
„Vychovávám ho více než 4 roky, ovlivnilo mi to samozřejmě i osobní život. Práci jsem musela podřídit potřebám vnuka. Přináší to samozřejmě radosti, ale i hodně starostí vzhledem k mému věku. Tyto roky byly náročné na čas i psychiku.“
- Co je pro vás za celé období, kdy jste pěstounkou, nejtěžší?
„Nejtěžší bylo ustát návštěvy rodičů a jejich názory na výchovu a v poslední době i počínající pubertu vnuka, kdy já již mám jiný náhled na dění než rodiče, jsem opatrnější, nejsem už tzv. trendy. Tak občasně dochází k mezigeneračním střetům a odporu ze strany vnuka k některým názorům nebo výchovným opatřením.“
- Co byste doporučila lidem, kteří zvažují, že by se chtěli stát pěstouny?
„Je to velká odpovědnost zvláště pro prarodiče, omezení určitého pohodlí ve vyšším věku, a tak je potřeba si vše pořádně promyslet. Není to běh na krátkou trať. Většinou dítě musíme vychovat do dospělosti. Je tedy potřeba zvážit i zdravotní stránku, věk a vztahy v blízké rodině. Pokud to někdo chce dělat jen pro plat pěstouna, tak by to měl hned vzdát, protože to nejsou tak velké peníze, aby nahradily tu starost, ale občas to všechno vyváží spíš hezký zážitek nebo poděkování od dítěte. Tedy pokud zrovna není na roztrhnutí.“
Rozhovor s pěstounkou na přechodnou dobu, která postupně poskytla domov pěti malým dětem
- Proč jste se rozhodla stát pěstounkou na přechodnou dobu?
„Raná mateřská péče ovlivňuje člověka na celý jeho život. Mění jeho DNA, některé tyto změny se přenášejí i na další generace. Dnes už existují metody molekulární biologie, které umí tyto změny rozpoznat. Právě těmito metodami a čtením změn v DNA se v práci zabýváme. Když to vidíte na vlastní oči, chcete s tím něco dělat.“
- Jak hodnotíte životní období, kdy jste byla pěstounkou na přechodnou dobu?
„Bylo to velmi „intenzivní“ období, a to po všech stránkách.“
- Co pro Vás bylo za celé období, kdy jste byla pěstounkou na přechodnou dobu, nejtěžší?
„Těžké bylo fyzické a psychické vyčerpání způsobené nevyspáním, nepřetržitým stavem pohotovosti, kdy jedete na plné obrátky 24 hodin denně a sedm dní v týdnu, sociální izolací a někdy i bezmocností.Když máte miminko, které prodělává abstinenční syndrom, nemůžete ho nikomu svěřit, aby se o něj chvíli postaral, protože pořád pláče, ve dne v noci. Je těžké, když se musíte vzdát koníčků, které vás naplňují. Ještě těžší je, když nemůžete být se svými vlastními dětmi v důležitých okamžicích jejich života. Nevidíte je v tanečních nebo když mají třeba premiéru v divadle.Vyčerpávající je i pocit naprosté bezmoci, když úřady nebo soudy nejednají v zájmu miminka a vy můžete jen přihlížet. Nejste zákonný zástupce, poručník ani opatrovník, po právní stránce nejste nic. Většinou jste jediní, koho v tu chvíli ten bezmocný „tvoreček“ na celém světě má, jediní, komu na něm záleží, a přitom nemáte žádnou nebo jen velmi malou možnost cokoli ovlivnit.Výsledkem toho všeho je obrovské vyčerpání, které se projeví i tím, že se vám začne měnit vaše osobnost, jinak jednáte, jinak myslíte. Je to velmi náročné i pro vaše okolí.“
- Co vám pěstounství dalo?
„Zjistila jsem, že mám kolem sebe blízké lidi, o které se mohu opřít. Také se v mém životě objevilo několik dalších lidí, které považuji v současné době za blízké přátele, konkrétně jde o adoptivní rodiče našich „přechodňátek“. Jsem také nesmírně vděčná za to, že jsem měla možnost spolupracovat s naší klíčovou pracovnicí z doprovázející organizace. Je to neobyčejná žena, vzácný člověk, kterého si velmi vážím. Pěstounství mi také dalo pocit životního naplnění. A možnost prožít nádherné chvíle happyendů, kdy děťátko, které nemělo nikoho, odchází do rodiny, kde je obklopené láskou a péčí.Nejvíc si ale vážím mezilidských vztahů, které se díky pěstounské péči upevnily nebo nově vytvořily.“
- Co byste doporučila lidem, kteří zvažují, že by se chtěli stát pěstouny?
„Množství našeho času a energie je omezené. Když je dáte dětem, už je nemůžete věnovat nejen materiálním věcem, ale třeba ani kontaktům s jinými lidmi v takové míře, v jaké jste to dělali doposud. Je dobré si srovnat priority a dobře zvážit, do čeho jste ochotni svůj čas a energii investovat, co je pro vás hodně důležité a co méně, čeho jste ochotni se případně vzdát.“
Mgr. Pavlína Křepská
vedoucí a sociální pracovnice
Tel.: 731 598 913 E-mail: _8IvZ.546krz9956LTCBV-2%65pk87j7%5pJ